Dál než “Na čtvrt cesty”

Další krok k osamostatnění…

Víkendové setkání, kde se mladí lidé z místního dětského domova učí větší samostatnosti, bylo již 4! No, ne že by se jim tak úplně chtělo…týden před Vánoci poslouchat, jak mne nekdo poučuje, jak mám krájet cibuli, jak rozmrazit maso nebo slyšet jak volá: “Kde je toaletní papír???!” někoho zrovn neláká.

Na začátku to vždy vypadá nudně, ale jak se pobyt rozběhne, nuda celkem zmizí rychle. Tentokrát měli účastníci pobytu za úkol uvařit “návštěvě” – což znamenalo menu pro 15 osob (včetně vedoucích). A nemohly to být krokety 3x denně (což bylo menu jedné rodinky na předchozím ponbytu). Takže naplánovat, nanormovat, udělat nákupní se z toho  mála, co mladí lidé dostali, to byla docela výzva. Další rodinka zatím krásně připravila stůl a poslední rodinka dpočívala, neboť je čekal úkol po obědě – všechno umýt, uklidit, vytřít, vysát. No jako doma!

Co se vlastně naučili?

“Naučil jsem se pomáhat v kuchyni, vždy když jsem přišel za klukama a viděl jsem, že potřebují pomoc, nutilo mne to nabídnout se k pomoci a spolupracovat.” (L, 16 let)

“Naučil jsem se uvařit větší množství jídla pro více osob a jak do něj přidávat koření. Byla to dobrá spolupráce s klukama, když jsme viděli, že jeden druhému potřebuje pomoct, tak jsme nabídli spolupráci. Také jsem se naučil více využívat v kuchyni fantazii.” (R., 17 let)

“Naučila jsem se spolupracovat, rozpočítávat peníze, vařit, dávat tolik soli, aby jsme to nepřesolili, nakupovat a vařit různé jídlo, které jsme neuměla a také k tomu různé saláty.” (A., 16 let)

“Poučila jsem se s nákupama a kolik co stojí a hlavně mít jídlo na čas hotové. Byla to moc dobrá skupina, neboť jsme si hodně pomáhaly a hodně se poučily. Moc se mi to líbilo, akorát na některá děcka, fakt hrůza!” (M., 16 let)

“Naučila jsem se, že vepřová krkovice je drahé maso. Také to, že je třeba rozpočítat peníze na určité suroviny a dohodnout se ve skupině, kdo co bude vařit apod. Víkend se mi líbil ” (M., 17 let)

To, co mnohým připadá zcela samozřejmé, tito mladí lidé nemají příležitost poznat. I když se v dětských domovech vaří, peče, uklízí a vychovatelé se snaží předat co nejvíce zkušeností, osobní zkušenost, když mám přidělenou částku (vycházející z částky, že každý projíme měsíčně cca 2100 Kč) a obcházím regály a počítám, počítám…beru, vracím…je nad zlato!

Projekt byl podpořen z grantu ING Bank Fondu Terezy Maxové dětem. Za podporu a možnost uspořádat 2 víkendy v roce 2012 děkujeme!!!!