Dílo Komenského

Leden 24th, 2009

Jan Amos Komenský (Comenius)

Místo narození Jana Amose Komenského není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod [1] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus, Nivnicensis[2]). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela rodina.[3] Žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.

Roku latinské škole v Herbornu a Německu. Již při studiu začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Po ukončení školy působil v letech 16 v rektor latinské školy. Roku Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou. V této době píše spis Listové do nebe.

Po porážce 1621) byl J. A. Komenský nucen opustit Čechách a na katolictví, po roce ukrývání (roku mor. Pod vlivem událostí píše filosofické spisy Truchlivý a Hlubina bezpečnosti. V roce Brandýse nad Orlicí, kde se také seznámil se svoji druhou ženou Marií Dorotou.

V roce exilu do Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufá, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto píše česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Navržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o Evropě a byl zván na různá místa na 1641, kdy se rozhodl přijmout pozvání parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. V této době vyjádřil své myšlenky ve spise Via lucis. Po odchodu z Anglie dostal řadu dalších nabídek, Komenský si zároveň v tuto dobu uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a svoje myšlenky.

Roku Švédska kam ho pozvali, aby jim vytvořil učebnice. Vzniká zde spis Nejnovější metoda jazyků. Učebnice nakonec neudělal. Roku 1648 se vrací zpět do Lešna, kde působí jako biskup. V tomto roce mu také zemřela jeho druhá žena, již o rok později (vestfálský mír a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučí s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

Roku 1652 přijímá nabídku uherského knížete Zikmunda Rákocziho, kde měl u jeho dvora organizovat pansofickou školu (sedmiletá). Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jenž byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Svět v obrazech a Škola hrou.

V letech 1654-1658 Komenský opět pobývá v Lešně. Roku 1656 při požáru Lešna přichází Komenský o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Tuto ztrátu nesl velice těžce a prakticky se z ní nikdy nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera odjíždí do Amsterodamu.

Konec svého života strávil v Naardenu.

Zde najdete online dila Jana Amose Komenského:

Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti) – to jest světlé vymalování, jak v samém jediném Bohu a pokorném se jemu na všecku jeho vůli oddání a poddání všecka dokonalá přítomného života bezpečnost, pokoj a blahoslavenství záleží.

Fortius redivivus (Fortius oživlý), nebo jak zahnati lenost ze škol. Přeložil Jaroslav Havelka, ředitel učitelského ústavu.

Haggaeus redivivus to jest křesťanských vrchností, kněží Páně a všeho pobožného lidu, z antikristského babylonského zajetí a rozptýlení navrátilých, k živé a vroucí pokáním svatým horlivosti a k horlivému vzdělání a znovu spořádání domu božího (jenž jest církev) horlivé a vroucí jménem božím napomenutí.

Historie o těžkých protivenstvích církve české hned od počátku jejího na víru křesťanskou obrácení, v létu Páně 894, až do léta 1632, za panování Ferdinanda II. S připojením historie o persekuci Valdenských r. 1655 stalé.

Listové do nebe, v kterýchž chudí a bohatí před Kristem žaloby a stížnosti na sebe vespolek vedou a rozeznáni býti žádají; spolu i s odovědmi oběma stranám danými, až i s odložením vejpovědi k budoucímu, konečnému, generálnímu, nejspravedlivějšímu soudu a jasnému rozeznání mezi stranami.

Moudrost starých Čechů za zrcadlo potomkům vystavená.

Nedobytedlný hrad Jméno Hospodinovo, k němuž kdo se koli v svých jakýchkoli souženích a nebezpečenství utíká, přichráněn a zachován bývá.

O poezi české

O sirobě, to jest o potracování milých přátel, ochránců a dobrodinců.

Otázky některé o Jednotě Bratří Českých.

Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, kterouž Bůh vyvoleným svým v slovu svém ukazuje, Duchem svým vnitř vnuká a ji v nich, k nevypravitedlnému jejich potěšení, rozličnými odpornými věcmi rozněcuje a k plnosti přivodí.

Stručná historie církve slovanské založené přímo apoštoly, rozšířené od Jeronyma, Cyrila a Metoděje, zakořenělé zejména v národě českém a dovršené v Jednotě Českých bratří. (Ecclesiae Slavonicae brevis Historiola / Historia Fratrum Bohemorum). Přeložil Dr. Josef Hendrich.

Truchlivý, díl první (smutné a tesklivé člověka křesťana nad žalostnými vlasti a církve bídami naříkání,…) i druhý (rány obnovující a jitřící se v člověku teskností v čas dlouhotrvajících Božích metel a těžkostí…).

Zpráva a naučení o kazatelství, kterýžto rukopis pro jeho řídkost a vzácnost přepsal Jozef Gerža, duchovní pastýř církve evanjelické vyznání helvetského prosetínské na panství kunštátském v Marghrabství moravském leta Páně 1807.

texty dostupné jinde: