Dílo Komenského

Leden 24th, 2024

Jan Amos Komenský (Comenius)

Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu^{[pozn. 1]}1670 Amsterdam, Spojené provincie nizozemské) byl poslední biskup českých a moravských exilových sborů Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů.^[4] Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filozoficky ukotvené pedagogické soustavyv českých zemích,^[5] zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená) a Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“.

Literární činnost Jana Amose Komenského, který byl jako nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlá, tematicky různorodá a žánrově pestrá. Komenský psal latinsky i stylisticky vyspělou a lexikálně bohatou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce.

Více o J.A.Komenském zde

Zde najdete online dila Jana Amose Komenského:

Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti) – to jest světlé vymalování, jak v samém jediném Bohu a pokorném se jemu na všecku jeho vůli oddání a poddání všecka dokonalá přítomného života bezpečnost, pokoj a blahoslavenství záleží.

Fortius redivivus (Fortius oživlý), nebo jak zahnati lenost ze škol. Přeložil Jaroslav Havelka, ředitel učitelského ústavu.

Haggaeus redivivus to jest křesťanských vrchností, kněží Páně a všeho pobožného lidu, z antikristského babylonského zajetí a rozptýlení navrátilých, k živé a vroucí pokáním svatým horlivosti a k horlivému vzdělání a znovu spořádání domu božího (jenž jest církev) horlivé a vroucí jménem božím napomenutí.

Historie o těžkých protivenstvích církve české hned od počátku jejího na víru křesťanskou obrácení, v létu Páně 894, až do léta 1632, za panování Ferdinanda II. S připojením historie o persekuci Valdenských r. 1655 stalé.

Listové do nebe, v kterýchž chudí a bohatí před Kristem žaloby a stížnosti na sebe vespolek vedou a rozeznáni býti žádají; spolu i s odovědmi oběma stranám danými, až i s odložením vejpovědi k budoucímu, konečnému, generálnímu, nejspravedlivějšímu soudu a jasnému rozeznání mezi stranami.

Moudrost starých Čechů za zrcadlo potomkům vystavená.

Nedobytedlný hrad Jméno Hospodinovo, k němuž kdo se koli v svých jakýchkoli souženích a nebezpečenství utíká, přichráněn a zachován bývá.

O poezi české

O sirobě, to jest o potracování milých přátel, ochránců a dobrodinců.

Otázky některé o Jednotě Bratří Českých.

Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, kterouž Bůh vyvoleným svým v slovu svém ukazuje, Duchem svým vnitř vnuká a ji v nich, k nevypravitedlnému jejich potěšení, rozličnými odpornými věcmi rozněcuje a k plnosti přivodí.

Stručná historie církve slovanské založené přímo apoštoly, rozšířené od Jeronyma, Cyrila a Metoděje, zakořenělé zejména v národě českém a dovršené v Jednotě Českých bratří. (Ecclesiae Slavonicae brevis Historiola / Historia Fratrum Bohemorum). Přeložil Dr. Josef Hendrich.

Truchlivý, díl první (smutné a tesklivé člověka křesťana nad žalostnými vlasti a církve bídami naříkání,…) i druhý (rány obnovující a jitřící se v člověku teskností v čas dlouhotrvajících Božích metel a těžkostí…).

Zpráva a naučení o kazatelství, kterýžto rukopis pro jeho řídkost a vzácnost přepsal Jozef Gerža, duchovní pastýř církve evanjelické vyznání helvetského prosetínské na panství kunštátském v Marghrabství moravském leta Páně 1807.

texty dostupné jinde: