Kdo o hostitelské péči rozhoduje

Hostitelskou péči resp. pobyt dítěte u rodičů či jiných fyzických osob může dítěti s nařízenou ústavní výchovou povolit ředitel či jiný pověřený pracovník ústavního zařízení za těchto podmínek:

• k pobytu dá předchozí písemný souhlas obecní úřad obce s rozšířenou působností místa trvalého bydliště dítěte,
• je-li místo trvalého pobytu osob, u kterých má dítě pobývat, odlišné od trvalého pobytu dítěte, musí si obecní úřad před vydáním souhlasu vyžádat vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností místa trvalého bydliště těchto osob (žadatelů),
• jestliže bylo dítě do ústavního zařízení umístěno na základě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců, je potřeba i jejich předchozí písemný souhlas, pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka,

Hostitelskou péči lze povolit i u dítěte, které se v ústavním zařízení nachází na základě předběžného opatření, takže ústavní výchova dosud není nařízena. Toto stanovisko nám v jednom sporném případu písemně potvrdilo i MPSV.

Žádost o hostitelskou péči se podává u ředitele ústavního zařízení, které si pak samo vyžaduje výše uvedený předchozí souhlas resp. souhlasy.

Jak dlouho může hostitelská péče trvat

První pobyt může být povolen nejvýše na 14 dnů, může však být na základě písemného souhlasu výše uvedeného obecního úřadu místa trvalého bydliště dítěte neomezeně prodloužen na delší dobu.

Pobyt může být také pravidelně nebo nepravidelně opakovaný (víkendy, prázdniny). Ke každému opakovanému pobytu je však zapotřebí nové rozhodnutí a výše uvedené souhlasy obdobně jako k prvému pobytu.

Jaké podmínky musí splňovat žadatel o hostitelskou péči

Zákon v tomto směru žádné podmínky pro žadatele o hostitelskou péči neurčuje. Z toho důvodu je praxe značně nejednotná a záleží na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, jaká kriteria si v konkrétních případech stanoví.

Samozřejmě je nutno mít za prokázáno, že žadatelé skýtají záruku řádné péče o dítě. Měly by to tedy být osoby občansky i trestně bezúhonné, s vhodnými bytovými podmínkami a bez finančních problémů. Péči o dítě totiž obvykle plně hradí z vlastních zdrojů, neboť zákon žádné hmotné zajištění pro hostitelskou péči nestanoví. Pouze v případě dlouhodobého pobytu by bylo možno domáhat se alespoň přídavku na dítě jako zvláštní příjemce.

Úřadům obvykle postačuje provedení sociálního šetření a výpis z rejstříku trestů, někdy se ale vyžaduje i psychologické vyšetření žadatelů.

V jakých případech se hostitelská péče využívá

Dlouhodobá hostitelská péče se nejčastěji využívá u dětí, které by měly přejít do osvojení nebo pěstounské péče k žadatelům o hostitelskou péči, ale buď ještě nejsou splněny všechny právní předpoklady a je vhodné, aby dítě bylo v rodině co nejdříve, anebo jsou sice splněny právní podmínky osvojení či pěstounské nebo poručenské péče, ale prostřednictvím hostitelské péče se má ověřit, zda se dítě s novou rodinou dobře sžije a zda rodina jeho výchovu zvládne. V tomto případě se obvykle jedná o děti starší nebo zdravotně handicapované či výchovně problémové.

Opakovaná a pokud možno pravidelná víkendová a prázdninová hostitelská péče je vhodná pro děti spíše staršího školního věku nebo s již ukončenou povinnou školní docházkou, které nemají šanci na trvalou náhradní rodinu a prostřednictvím hostitelské péče mají možnost poznat život ve funkční rodině, navázat stabilní citové vztahy, získat víc podnětů i motivaci k pozitivnímu chování a hlavně mít “svého” člověka. Hostitelská rodina nezřídka dítěti pomáhá po dosažení zletilosti při vstupu do samostatného života. Ideální je, pokud takováto hostitelská péče postupně přeroste v péči pěstounskou.

Kdy je hostitelská péče nevhodná

Hostitelská péče je nevhodná převážně u malých dětí (ve věku zhruba od jednoho do osmi let), které se často velmi rychle citově naváží na hostitelskou rodinu a nedokáží rozumově zpracovat nutnost návratů do ústavního zařízení. Takové návraty je pak většinou silně traumatizují. V těchto případech je vhodné udělat vše pro nalezení trvalé náhradní rodiny, a to případně i profesionální, jejichž .síť by bylo zapotřebí urychleně vytvořit.

Za nevhodné se dále považují jednorázové pobyty, bez perspektivy opakování a rozvíjení vzájemných vztahů.

Z dopisu hostitelské rodiny

“…hned po našich dopisech před dvěma lety jsme navázali kontakt s DD ve Zvíkovském podhradí. Pan ředitel byl velice vstřícný, a tak velmi rychle došlo k dohodě. Za třináctiletým Milanem nikdy nikdo nejezdil. Měla jsem strach z jeho věku, protože mám svoje děti menší. Dnes už mi to nevadí. Začali jsme si ho brát na prázdniny a svátky a myslím, že spolu vycházíme vcelku dobře, mezitím ho navštěvujeme. Na procházky se k nám přidává spousta dalších dětí. Myslím si, že pro Milana je důležitý ten pocit, že někoho má, kdo na něj myslí a kam může alespoň někdy uniknout. A hlavně ví, že až mu bude osmnáct a bude muset opustit DD, že má kam jít. Na ulici ho nenecháme. Víte, myslím si, že je moc dobře, když se tyhle děti dostanou do celých a obyčejných rodin. Ony totiž vůbec nemají ponětí, jak se v nich žije. Stát se o ně materiálně velice dobře stará, nemají žádného nedostatku a ony si bohužel myslí, že to tak bude pořád a že to tak je všude. Milan se taky strašně divil, že nemůžeme dětem dopřát tolik věcí, co mají děti v některých DD. A každé léto dvakrát k moři. Ty děti jsou zvyklé plýtvat a ničeho si neváží, protože nevědí, jak těžce se na to musí pracovat. Nemyslete si, že jim to snad nepřeju, to vůbec ne, jen zase 100x víc chybí láska a pohlazení. Ale ony to kompenzují materiálními hodnotami a mám pocit, že až jednou spadnou rovnýma nohama do skutečného světa, bude to pro ně velká rána, se kterou se nebudou umět dobře vypořádat…”

Z dopisu ředitele DD Mgr. Václava Školy

“…chtěl bych se s Vámi podělit o některé nové zkušenosti s pobytem našich dětí v rodinách. Máme u nás děti většinou školního věku a v podstatě je u nich skoro nemožné, aby se dostaly do pěstounské péče. Většinou mají rodiče, kteří se o ně občas zajímají, a tím jim možná ještě víc komplikují život. A tak naše děti odcházejí na různé víkendové pobyty k lidem, kteří pro ně chtějí něco udělat. Na základě Vašeho doporučení se ozvaly další dvě rodiny z blízkosti našeho domova. U rodiny Š…., kteří jsou mladí a mají vlastní dítě, se začíná spolupráce slibně rozvíjet. Pochopili, že se nelze fixovat na jedno dítě, a tak navštěvují náš domov, všechny naše děti. Jsou ochotni, podle naší potřeby, kdybychom cítili, že je někdo moc osamělý, si vzít takové dítě na víkend. U druhé rodiny jsem byl trochu zaskočen. Jsou to ohromně hodní lidé. Bohužel, bez dětí. A také už trochu starší. Touží po dítěti nesmírně, jsou ochotni udělat vše, známe tyto problémy dokonale. Nakonec jsem se s nimi domluvil a jedno naše děťátko u nich bylo několik dní “na prázdninách”. Toto děťátko je náš Kája, pěkný zlobivec, 13 let. V duchu jsem si říkal, že ti dva dobráci trochu ztratí iluze. Opak je ovšem pravdou. Když jsem si pro Káju jel, oba byli velmi dojati a já s nimi. Nosím to stále v sobě. A to o dětských osudech dost vím…”