Tagy: Dotazy čtenářů

Rodina – základ státu?

Prosinec 21st, 2009

Jedno staré české přísloví říká: „Kde rodina v rozboji, tam je zlato na hnoji.” V souvislosti s tolik diskutovanou světovou ekonomickou krizí mne napadá, zda zde není určitá souvislost. Domnívám se, že zde jisté paralely jsou…kde nefungují rodiny, nemůže řádně ani fungovat stát…základ státu se nám evidentně hroutí!

„Rodina je podle sociologické definice skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje  několik variant uspořádání rodiny. Základní „jádrovou” rodinu tvoří muž a žena a jejich děti, zatímco „rozšířená” rodina zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Další modely jsou polygamní (obvykle patriarchální) rodina a neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle ženou). Ačkoliv právní řád ČR rodinu výslovně nedefinuje, pokládá za ni především rodinu založenou manželstvím. Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.” Tolik z definice z Wikipedie – otevřené encyklopedie. Zamysleme se hlouběji nad některými pojmy z této definice:

Manželství

V důsledku překonání společenskému odsudku rozvodu, ke kterému došlo zhruba v 70. letech 20. století, manželství uzavírá stále méně párů, stoupá počet volně žijících párů a také stoupá rozvodovost. Tento společenský jev je velice složitý a jistě by zasloužil podrobnější rozbor, ale domnívám se, že se částečně na rozpadu manželství podílela změna ve společenském postavení žen. Ženy dnes již nejsou finančně a společensky závislé na mužích. Vzpomínám si, že ještě před několika lety se na svobodné matky pohlíželo „skrze prsty”. Myslím si, že v dnešní době je tomu jinak. Podle ČSÚ ze 14.12.2009 „…v roce 2009 rovněž dál rostl počet dětí narozených mimo manželství. Za tři čtvrtletí letošního roku se neprovdaným ženám narodilo přes 34.600 dětí; jejich podíl na celkové porodnosti vzrostl na 38,5 procenta z loňských 35,9 procenta ve stejném období…” Rostoucí počet svobodných matek dnes nikoho nepřekvapuje. Proč tomu tak je? Zvolily si to ženy samy? To je obecně rozšířená představa. Faktem však zůstává, že „…z výzkumů z roku 2008 vyplynulo, že  56% svobodných matek v Česku do manželství nevstoupilo jen proto, že si je partner nechtěl vzít…” Takže to tak svobodná volba nebyla!

Statistika hovoří jasně, že i když stále existují manželství, kde muž a žena založili rodinu, která plní všechny svoje funkce, existuje velký počet mužů, kteří nechtějí vstupovat do manželství a plnit kromě reprodukční ostatní základní funkce rodiny: sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální. Myslím, že svalit vinu na muže a nehledat hlubší příčinu tohoto stavu by však celý problém příliš zjednodušovalo. Domnívám se, že dnešní trend je právě důsledkem rozvolnění pohledu na tradiční rodinný model. Dnešní čtyřicátníci a padesátníci, kteří často sami pocházejí z rozpadlých rodin, neznají některé vzorce chování, které by mohli odpozorovat od svých vlastních rodin. Dnes totiž vyrůstá již třetí generace, která se jen těžko orientuje v takzvaných tradičních hodnotách. Syn, který vyrůstal bez otce se jen těžko sám stává odpovědným otcem. Položme si otázku, nezůstala navzdory obrovským společenským změnám role ženy v podstatě stejná? Role matky se příliš nezměnila, zato role muže coby ochránce před vnějším nepřítelem a ekonomický zdroj se změnila zásadně. Kde se mají muži naučit, jak plnit kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální funkce, než ve vlastních rodinách?

Výchova dětí

Tímto se dostáváme k dalšímu důležitému tématu: „…dospělí členové (rodiny) jsou odpovědní za výchovu dětí…” Známý pedagog J. F. Herbart řekl:
„Vychovávání je věc rodinná. Z rodiny vychází a do ní se zpravidla vrací.” Je důležité si uvědomit, že se nejvíce učíme napodobováním. Dospělí členové rodiny jsou dětem vzory v chování: jeden k druhému, ke starším, k sousedům, k učitelům, k majetku vlastnímu i cizímu…a mohli bychom pokračovat dlouho. Někteří lidé zdůrazňují význam školy na výchovu dítěte. Ano, škola má své nezastupitelné místo, ale je to především rodina, odkud si dítě nese „svoji výbavu do života”. Odborníci dokonce hovoří o prvních 6-7 letech života jako o nezastupitelném základu na celý další život. Tento základ pokládají rodiče (nebo jiné osoby, zastupující tuto roli). Domnívám se, že otec a matka rovným dílem. Nechci říci, že děti, které vychoval jen jeden z rodičů, nemůže být řádně vychováno. Zde záleží na tom proč, kdy a jak došlo k odloučení. Dle mého názoru je nejvhodnější, aby bylo dítě vychováváno oběmi rodiči, kteří by se měli usilovat zůstat spolu po celý život. Jedině tak mohou výchovně působit na své dítě, hovořit spolu o výchovných metodách, měnit je, korigovat, hledat společné řešení, milovat své dítě, přijímat jej, chránit jej a poskytovat mu zázemí a bezpečí. Zní to jako neskutečná pohádka? Možná, ale ze své vlastní zkušenosti vím, že to možné je.

Svazek muže a ženy

V této oblasti se, myslím, stavím na velmi tenký led. Dovolím si být politicky nekorektní a zpochybnit tolik diskutovaný svazek ženy se ženou a muže a mužem. Jsem totiž přesvědčena, že manželství, coby základ rodiny, tvoří úzký svazek mezi mužem a ženou. Svazek, kde se muž s ženou doplňují, kde jejich rozdílnost tvoří základ jednoty a rozmanitosti pohledu, tolik potřebný k vytváření vztahů v rodině. Nechci polemizovat o legitimnosti registrovaných svazků, jde mi o to, zamyslet se, zda může dítě z takového svazku najít svoji vlastní identitu, která je tolik potřebná k pochopení sebe sama a účelu vlastního bytí. Samozřejmě, že v našem životě hrají velkou roli dědičné sklony, ale stále platí, že se učíme napodobováním. Jak bude zvládat roli manželky a matky dívka, která vyrostla ve svazku dvou žen? Jak se bude chovat ke své partnerce chlapec, který vyrostl ve stejném svazku? Nejsem si jistá, zda by výzkum v této oblasti byl politicky přijatelný, aniž by člověk byl označen za homofobika. Jde mi o to nastolit tuto otázku a zamyslet se z pohledu jedné ze základních funkcí rodiny: reprodukční a výchovné.

Řešení existuje?

Je evidentní, že klasický model rodiny se rozpadá. Vraťme se ještě jednou ke starému českému přísloví: „Kde rodina v rozboji, tam je zlato na hnoji.” Zdá se tedy, že pokud se rodina rozpadá, má to také vliv na stát a jeho bohatství. V jakých oblastech? Domnívám se, že se to promítá do všech oblastí života státu: sociální politiky, financí, zdravotnictví, školství, morálky, kriminality, legislativy, dokonce bych řekla i do obrany.  Co to znamená konkrétně? Stát vydává nemalé prostředky na pomoc rodinám, které se rozpadly. Osamělé matky často zůstávají bez prostředků a jsou závislé na sociálních dávkách. Stát financuje sociální a právní ochranu dětí, provoz ústavů, ve kterých končí děti, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí starat. Je jistě zajímavé, že dle sdělení dětské lékařky, jsou děti z ústavů menšího vzrůstu než srovnatelné děti z běžných rodin. Tyto děti mají vyšší nemocnost. Osamělé matky s malými dětmi jsou na trhu práce znevýhodňovány. I když se to oficiálně nepřiznává, zaměstnavatelé je neradi zaměstnávají právě z důvodu nemocnosti jejich dětí. Děti z rozpadlých rodin mají častěji výchovné problémy ve škole. A jaká je souvislost mezi s dětmi z rozpadlých rodin a kriminalitou? Pohled jinam se nebude tolik lišit od českých poměrů: „Následků rozvodovosti např. v Austráli si všímá Barry Maley (kniha Rodina a manželství v Austrálii): před 40 lety zde vyrůstalo v úplných rodinách 90% dětí, nyní toto číslo kleslo na 68%. V tom samém časovém období násilná trestná činnost mladistvých vzrostla čtyřikrát, stejně jako počet sebevražd u mladistvých mužského pohlaví. Mezi psychologické následky rozvodů pro děti Maley zahrnuje období emocionálních poruch, strach z odloučení, zoufalství, špatnou přizpůsobivost, špatné školní a pracovní výsledky a pro většinu těžkosti v oblasti vztahů v dospělosti. V knize Láska a ekonomie pak Jennifer Roback Morse uvádí, že děti z prostředí s pouze jedním rodičem mají o 50-80% vyšší pravděpodobnost antisociálního chování.”

Existuje tedy vůbec řešení? Nad tímto problémem se zamýšlejí mnozí odborníci: sociologové, psychologové, lékaři a samozřejmě politici. Myslím, že by se nad tím měl zamyslet každý normální člověk. Existuje vůbec řešení? Myslím si, že ano. Ne globální řešení, nařízené shora nebo v podobě závěru nějaké mezinárodní konference…myslím, že řešení vždy bude a je u každého z nás. U mne a u tebe. Jak se k tomu postavím já? Domnívám se, že každý z nás v rukou do určité míry drží „otěže svého života” a je nutné si uvědomit, že každé mé rozhodnutí je jako hozený kámen do vody. Vytvoří několik vln. Vln důsledků na mé bezprostřední okolí a také na mé širší okolí. Kolik už jsem slyšela názorů: „To, co dělám, je jen moje věc a nikomu do toho nic není!” Nesouhlasím s tím! Jsem přesvědčena, že to, co děláme, není jen naše věc. Tedy jako první krok k řešení vidím zdůraznění osobní odpovědnosti každého člověka.

Jako druhý možný krok řešení vidím z pohledu pedagoga a andragoga. To, co se předchozí generace učily od svých rodičů napodobováním a pozorováním, je nutné zprostředkovat jinak. Vidím jako potřebné pomoci generaci padesátníků, čtyřicátníků a také třicátníků pochopit jejich role a důležitost rodiny. V dnešní době informačních technologií je přístup k informacích tohoto druhu mnohem snadnější, ale na druhou stranu nestačí načíst vše z internetu a knih. Jsem přesvědčena, že by pomohly semináře pro rodiče, kde by účastníci trénovali komunikaci mezi sebou, s dětmi, řešili modelové situace. Pomohly by speciální kurzy pro otce a matky, pro osamělé rodiče a také kurzy pro děti a mládež. Vím, že nějaké vlaštovky v této oblasti už jsou, ale v žádném případě to není masová záležitost. Myslím, že čekat až masová bude, nemá smysl. Je nutné začít teď, každý sám u sebe. Vždyť jak řekl Alexandre Vinet: „Osud státu závisí na osudu každé rodiny.”

Libuše Pavelková

Použité zdroje on-line ze dne 17.12.2009:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

http://citaty.net/citaty-o-rodine/2

http://archiv.soc.cas.cz/download/625/DaV0702_p141_154.pdf

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/babyboom-se-v-cesku-zastavil/411880

http://ona.idnes.cz/psychologove-pro-dite-je-lepsi-neuplna-rodina-nez-spatne-fungujici-1ft-/ona_vztahy.asp?c=A081027_155925_ona_vztahy_ves

http://stoces.blog.idnes.cz/c/26286/Ceska-otazka-jez-je-i-otazkou-svetovou.html

Vaše dotazy…

Březen 19th, 2009

Máte otázky o křesťanské výchově? Jak účinně vést své děti? Nevíte si rady s jejich chováním? Vytáčí vás někdy vlastní děti? Napiště nám na adresu poradny